Motto k tréninku

Na světě existuje celá řada bojových umění, téměř v každé zemi či oblasti se vlivem událostí vyvinul nějaký styl nebo několik stylů. Nelze říct, který je nejlepší, ale všeobecně nejdokonalejší byly a jsou styly z východní a jihovýchodní Asie. Ty díky tomu daly základ mnoha moderním systémům.

Každé bojové umění má své specifické techniky, které jsou charakteristické pro daný styl a pak techniky a principy, které jsou pro všechny styly společné, jako např. přímý úder či páka na loket jsou všude až na pár detailů stejné, loket se ohýbá jen jedním směrem.

Potenciální adept si pak vybírá, jaké umění je pro něj vhodné a taky dostupné, někomu se líbí soutěžní zápolení, jiný miluje cvičení kata a chce se naučit všechny ze svého stylu, jiný chce perfektně ovládat nunchaku, další má zájem hlavně o sebeobranu.

V našem dojo se nezabýváme sportovním pojetím, kvůli kterému je nutno upravovat styl tréninku jak ve cvičení sestav kata, tak i boje kumite, aby vše bylo v souladu s pravidly soutěže, avšak za cenu vytváření špatných návyků do skutečného boje. Občasné soutěže však nejsou na škodu, jsou vhodné zejména pro děti a mladší cvičence ke zvýšení motivace k tréninku.

Veřejnost vnímá zejména fakt, jak jsou bojová umění prezentována v médiích, kde vidí, že třeba judisté provádějí hody a „se válejí po sobě“ na tatami, zatímco karatisté se „honí z jednoho rohu do druhého a snaží se trefit soupeře pěstí či kopem.“ Málokdo však ví, že zrovna tyto dvě umění mají k sobě velmi blízko. Osnovy starého juda obsahovaly rovněž údery a kopy a naopak ve staré původní karate obsahovalo nejen techniky postojů, úderů, kopů, nýbrž také hody, porazy, páky a boj s různými zbraněmi.

Všude po světě, rovněž i v České republice je mnoho dojo – poboček různých škol a asociací, které trénují po vzoru japonských dojo jeden či dva styly bojových umění a není záhodno, aby cvičenci trénovali jiné techniky nebo další kata z jiných stylů. Pravda naučit se jeden styl trvá opravdu dlouho. Karatedo je bojové umění pro gentlemany, kteří se málokdy budou chtít „porvat“ někde mimo dojo. V dnešní době se však může člověk potkat s bojovníky různých stylů. Z tohoto důvodu je více než vhodné si osvojit techniky a metody tréninku z jiných bojových umění a pak to umět perfektně spojit tak, jak to už dávno udělal známý Bruce Lee, stejně tak jako sensei Yamashita, který byl o začátku obrovský talent, získal černý pás velmi brzo, vyhrál na Okinawě několik turnajů, pak odešel do USA, kde zjistil, že v boji s bojovníky jiných stylů jeho karate nestačí, tak se začal učit další, spřátelil se mnoha mistry jiných stylů, trénovali spolu a učili se od sebe, mj. Bruce Lee se u něj učil s nunchaku. Sensei Yamashita později vyvinul pro pokročilé studenty karate vlastní bojový systém Suikendo.

Držíme se třech důležitých motto:

1. Není důležité, co cvičíš, nýbrž jak to cvičíš.

2. Trénuj, jak bys bojoval. Bojuj, jak trénuješ.

3. Principy boje jsou víc jak samotná technika.

Při tréninku v našem dojo se upřednostňuje efektivita nad striktním tradičním provedení dané techniky, vše samozřejmě závisí na technické úrovni daného studenta. Je markantní, že tradice se změnily z původního bojového umění, které sloužilo k boji na život a na smrt, hlavně vše muselo perfektně fungovat, jinak by se nedochovalo do dnešní doby. Dnes však převládá buď sportovní závodní nebo příliš „tradiční“ forma. Dohady o tom, která verze kata je nejlepší či původní, se zdá velmi irelevantní, protože dnes nikdo přesně neví, jak vypadaly staré kata v jejich původní podobě.

O to větší důraz však klade Sensei Hokama na pochopení daných technik, aby byl nositel černého pásu byl schopen nejen kata odcvičit, ale i najít v technikách vlastní aplikace a uměl využít principy dané kata se stimulací určitého akupunkturního bodu.

Nejdůležitější je vědět, co člověk chce a pak si za tím jít. Přičemž by se nikdy nemělo zapomínat, že cílem bojových umění bylo v první řadě se ubránit většímu a silnějšímu protivníkovi, pak také umět ubránit svou rodinu a blízké. Základním pravidlem je, že v karate neexistuje první útok.

Nejvyšším cílem je však formování charakteru jako čestnost, respekt, disciplína a cílevědomost, což je někdy ve špatné společnosti velmi obtížné.

Naše dojo však není úplně pro každého, nejsme příznivci hromadných náborů, vážní zájemci s podobným smýšlením budou mezi námi vítáni.